škola
Referát z literatury
Gustave Flaubert Paní Bovaryová (Madame Bovary)
Gustave Flaubert
Francouzský realistický spisovatel a dramatik, syn lékaře. Narodil se r. 1821, zemřel 1880, měl padoucnici – kvůli ní nedokončil ani právnická studia, žil pouze samotářsky, podnikl několik cest po Evropě. Za vydávání seriálu Paní Bovaryová v čacopise byl obžalován za ohrožení veřejné mravnosti, protože to na tu dobu bylo velmi odvážné dílo. - „Paní Bovaryová“
Kniha: Gustave Flaubert – Paní Bovaryová
- Levné knihy KMa, Praha 2002
postavy: Ema Bovaryová, roz. Rouaoltová
Karel Bovary ml., lékař, její manžel
vdova Dubucová, první manželka Karla
Homais, lékárník ve městě Youville
Rudolf Boulanger – Emin milenec, statkář
Leon, písař, Emin milenec
Lheureux, překupník
Příběh začíná v jakési škole, kde popisují příchod zakřiknutého nováčka Karla, který je synem Karla Bovaryho, bývalého chirurga, který si vzal svoji manželku s nemalým věnem které ale svým neuváženým hospodařením promrhal. Svého syna ale velmi milovaly. On sám byl chytrý, stal se z něj. lékař. Matka ho chtěla dobře oženit, našla mu bohatou vdovu, paní Dubucovou, která nebyla příliš pohledná a převzala vládu nad domácností, starala se o Karlovo účty. Jedné noci pro Karla přijel posel, aby se dostavil k panu Rouaultovi, který si zlomil nohu. Karel neváhal. Starý vdovec měl dceru Emu, která byla o něco mladší, jak Karel, ale velmi krásná. Karel často navštěvoval jejich statek, zpočátku kvůli léčení starého pána, ale uvědomoval si, že se mi Ema líbí.
Jeho manželka zanedlouho zemřela, pan Rouault ho utěšoval a Karla napadlo, že by si mohl vzít slečnu Emu. I starý pán o tom přemýšlel a neshledal na tom nic špatného. Po určité době smutku si ji opravdu vzal a odvezl si ji k sobě do Tostes, kde měl praxi. Ona se na nový život velmi těšila. Dříve nějaký čas žila v klášteře, kde ráda četla romantické povídky, což bylo v rozporu s řádem. Na nový život se těšila, zařizovala domácnost a starala se o manžela. Jenže tento život ji po nějaké době začal nesmírně nudit. Vytržením jí mělo být pozvání na ples k markýzi d´Andervilliers. Byl to pro ni neobyčejný zážitek. Zalíbil se jí život markýzi i tanec s neznámým vikomtem. Jen nerada se vracela domů. Na cestě se porouchala bryčka a její manžel našel na cestě pouzdro na doutníky, které nepochybně patřilo vikomtovi. Ráda toto pouzdro doma vytahovala a obdivovala se mu. Od té doby byla velmi smutná, doufala, že přijde pozvání i příští rok, ale nedočkala se.
Nevěděla, co si počít, začala se pro Karla chovat podivně (měla náhlé záchvaty, jindy nejedla) – Karel si to pokládal jako duševní nemoc, ale když si věčně stěžovala na Tostes, rozhodl se, že se odstěhují jinam. Do Yonville.
Tam si opět zařídila krásný byt, ale nejvíce se těšila společnosti jistého písaře Leona, se kterým měla spoustu společných názorů. Její manžel byl naopak vyhledáván lékárníkem Homaisem, který měl na tu dobu velmi pokrokové názory. Narodila se jí dcerka, což pro ni bylo zklamáním, protože chtěla chlapečka, který by se snadněji „prokousával světem“. Dala jí jméno Berta, jako jméno, které zaslechla na plese. Malou holčičku ihned dala ke kojné, aby se mohla zotavit po porodu.
S Leonem chodila na procházky, sedávala s ním v parku, manžel byl stále zaměstnán svou prací. Jednoho dne se ale Leon rozhodl, že to nemá smysl a chtěl pokračovat ve studiích na univerzitě a proto z města odjel, Kateřina se cítila velmi nešťastně, stejně jako poté, co neobdržela přihlášku na ples.
Často ji navštěvoval obchodník Lheureux, který se choval velmi mile a prodával jí různé domácí doplňky i tretky. Ráda se takovými maličkostmi rozptylovala, manžel jí dal plnou moc k zacházení s jejich majetkem. O svoji dceru se příliš nestarala. Jednoho dne potkala u lékárníka statkáře Rudolfa Boulangera, se kterým se brzy spřátelila a po nějaké době zamilovala. Statkář cítil to samé, viděl v ní něco jiného, než jeho předchozí milenky. Řekl si, že ji dostane. Jednoho dne ji doprovázel na hospodářské výstavě, kde ji vyznal svoji lásku. Ona se nebránila. Když potkal Karla, navrhl mu, aby Ema jezdila na koni, že by to jejímu zdravotnímu stavu prospělo. Karel s nadšením přijal, koně si půjčila od Rudolfa. Vyjížďka pro ni ale znamenala životní zvrat. Smilnila s ním v lesíku. Ale necítila vinu – byla šťastná, že má milence. Její zdravotní stav se neuvěřitelně zlepšil, Karel byl šťastný, i když se jí čím dál tím více hnusil. Měla volný prostor, protože její manžel byl docela zaměstnaný. Sama často vstávala brzy ráno, aby běžela do jeho domu, který připomínal zámek. Nezáleželo jí na tom, jestli jí někdo uvidí, ale musela být opatrnější. Život s Rudolfem jí připadal velmi šťastný, uvažovali o tom, že spolu utečou. Vše naplánovali, den se blížil, Ema si nechala u obchodníka objednat kufr a cestovní plášť, který jí měl být tajně předán. Jenže Rudolf den před odjezdem obrátil. Poslala Emě pouze dopis, ve kterém ji vysvětloval, že by to nebylo rozumné. Její zdravotní stav se opět zhoršil. Manžel byl z toho velmi nešťastný, snášel její rozmary. Dala se na úpěnlivé modlení, jindy se pečlivě starala o sirotky. Chovala se velmi nepřirozeně k její osobě.
N chvíli začala Karla opět milovat, když měl provést velmi nebezpečnou ale jinak užitečnou operaci koní nohy. Operace se nepovedla a ona na něm opět viděla jen chyby.
Lékárník Homais jim pro rozptýlení nabídl cestu do nedalekého města, kde měl vystoupit jeden slavný operní pěvec. Bylo to příjemné, Ema sledovala představení jedním dechem a nemohla se ho nabažit. Po přestávce přišel manžel, který jí oznámil, že potkal Leona a že ji přijde navštívit do lóže. Nemohla uvěřit, od té doby představení nesledovala, cítila vzrušení ze shledání. Leon jí nabídl, aby zůstala ještě den, aby mohla shlédnout další představení a Karel souhlasil, byť sám odjel domů, ale udělal by vše, aby jeho žena byla šťastná. Leon se nyní stal jejím milencem. A opět přišla vlna štěstí, jen musela vymyslet, jak se „legálně“ s Leonem stýkat. Prostředkem měla být hra na piano. Začala hrát svému manželovi, ale zdůrazňovala, že by bylo lepší, kdyby chodila k někomu do hodin. Manžel s jejím názorem souhlasil, ale uvědomoval si, že je to v jejich nelehké finanční situaci celkem nákladné. Ona ale byla tvrdohlavá a řekla, že jí to prospěje v jejím zdravotním stavu. Karla jednoduše využila, protože on si pro ni přál jen to nejlepší. A tak každý čtvrtek Ema vyjížděla z Yonvillu do nedalekého města, sešla se s Leonem a najali si pokoj v hotelu, kde nerušeně strávili celý den. Ema později tento pokoj začala označovat jako „náš dům“. Manželovi poté ukázala stvrzení o zaplacení kurzů hry na piano. Jenomže takový život byl nákladný a proto začala podepisovat u Lheureuxe jednu směnku za druhou. Samozřejmě, že některé položky byly před manželem tajné. Myslela si, že se to nějak vyřeší. Nevyřešilo. Přišel za ní Lheureux, že postoupil směnky a že jí tedy hrozí exkurze. Nevěděla, co má dělat. Manžel pořád nic netušil, nemohla se mu svěřit. Obesílala tedy některé své známé, ale setkala se jen se zápornými ohlasy. Řekla to Leonovi, ten jí slíbil, že do druhého dne sežene 3 000 tolarů z celkového potřebného množství 8 000. Věřila mu. Šla domů, ale dostala oznámení o exekuci do 24 hodin, přičemž Karel pořád nic nevěděl. Když odjížděla od Leona, potkala na cestě slepého žebráka, který ji otravoval a dala mu tedy 5 frankovou minci, což byly její poslední peníze, ale neudělala to ze srdečnosti, spíše ze snahy cítit se povýšeně. Druhý den ráno se z intuice vydala za Rudolfem, ale ani ten jí nepomohl, spíše se cítil uražený, že za ním přišla ve chvíli, kdy potřebovala peníze. Zhrzená tedy šla k lékárníkovi Homaisovi, který právě večeřel.
Jeho synovcem a zároveň sluhou, který ji tajně miloval, byla uvedena do laboratoře pod záminkou, že potřebuje jed na krysy – jenže si vzala ona sama. Vrátila se domů, kde ji netrpělivě čekal manžel, ne snad proto, aby ji vynadal, ale protože se o ní pořád bál. Viděl, v jakém je stavu, ale netušil, že se otrávila. Dal jí do postele, kde pomalu umírala. Přišel i místní kněz Bournisien, který jí dal poslední pomazání. Zemřela a Karel velmi trpěl nad její ztrátou. Dal jí vystrojit pohřeb, nehledě na to, jak drahá měla rakev být. Přijela jeho matka, která u něj po pohřbu bydlela, ale nesouhlasila s jeho novým zhýralým životem a rozhodla se odjet. Měla s ní jet i Berta, ale Karel se na poslední chvíli rozhodl, že se o ní bude starat sám. Ale nevedlo se mu o moc lépe, musel prodávat majetek, aby splatil dluhy. Našel dopisy od Leona, ale nechtěl hloubat více do problému, nedokazovaly totiž nic. Jenže pak našel dopisy a dárečky od Leona a bylo mu vše jasné.
Zemřel na lavičce, v ruce pramen Eminých vlasů, objevila ho dcera. Ta pak byla dána na výchovu k babičce, ale ta za rok umřela. Dostala se tedy k příbuzným, kteří byli chudí, takže se musela ne živobytí vydělávat v prádelně.
Vrcholné dílo francouzského realismu podává obraz ženy, která neustále hledá nějaké rozptýlení, nechce žít v denním stereotypu. Její manžel naopak tento stereotyp pravděpodobně vyhledává, rád žije v jistotě. Ona ho podvádí s milencem, ale on nic netuší, protože je stále hodně zaměstnaný Ona neuváženě riskuje při podepisování sněme, což ji také dovede ke smrti. Sama je náladová a neví, co vlastně chce, sama sebe se ptá, co by pro ni bylo nejlepší. Když podvede svého manžela, necítí žádnou vinu, dokonce se neskrývá, když jde za milencem. Je nerozvážná, často sní o své budoucnosti.
Kněz zde představuje vyhraněného katolíka,který si stojí za svou vírou, jeho protějškem je Homais, který vítá pokrokové objevy a nebojí se experimentů. Kněz zde zpochybňuje Voltairova díla: pokládá je za kacířská.
Autor vypráví er-formou v minulém čase, někdy dramatizuje (když např. prolíná milostné vyznání Rudolfa a proslov na Hospodářské výstavě). popisuje soudobou společnost (dílo se odehrává v 19. století ve franc. městečku), dílo údajně vzniklo pod vlivem skutečných událostí. Dílo je věnováno Sénardovi, advokátovi, který ho obhajoval ve sporu o mravnost Paní Bovaryové.
referát ze sadovnictví
keře okrasné plodem
Majitelé zahrad si okrasné keře většinou kvůli plodům nevybírají. Obvykle se soustředí na dobu kvetení. Ale pozor – co kvete, většinou i plodí! Většinou, protože některé choulostivější druhy v našich podmínkách pouze rostou či kvetou, ale plody nestihnou dozrát, nebo se vůbec netvoří. Obzvlášť výrazně působí plody opadavých dřevin. Méně nápadné jsou na jehličnanech a stálezelených rostlinách, ale i na nich se najde ledacos pěkného.
V okrasné zahradě jsou výrazné plody cílem, ale i v ovocném sadu můžete být trošku nepořádní a „zapomenout“ na stromech třeba několik jablíček. Pohled do sadu bude mnohem hezčí, a tak i hnidopichové uznají, že jste se rozhodli dobře. Okrasné plody venku vydrží poměrně dlouho. Jsou nejen zdobné, ale i užitečné – mnohé z nich slouží jako potrava hladovým ptákům.
Šípek do vázy?Použití dřevin s dužnatými plody pro vazbu a aranžmá v interiéru nebývá příliš trvanlivé. V přemrzlých plodech jsou totiž důsledkem mrazu potrhaná vlákna, takže se v teplém prostředí bytu začnou bobule a malvice rychle kazit, černat a moc parády nedělají – můžete jimi zdobit spíš krátkodobě. Jiné je to s různými vysychavými lusky (Catalpa, Paulownie), šiškami (borovice) a tobolkami (Koelreuteria), které mohou být trvanlivou součástí výzdoby.
|
Zimokeř okrouhlolistý (Celastrus orbiculatus) Ovíjivá dřevina s bujnými zelenými výhony dlouhými až 10 m (později hnědnou). Listy jsou světle zelené, na podzim zářivě žluté. Květy drobné, nenápadné, žlutozelené. Rostlina je dvoudomá – chcete-li se radovat z pestrých plodů, musíte mít samičí i samčí rostlinu.
Okrasné plody: Žluté tobolky postupně pukají a odhalují červené bobule.
Použití: Sázejte k mohutným, méně hodnotným stromům nebo sloupům (ne elektrickým,
ne k okapům).
Počet rostlin při výsadbě:
K popnutí jednoho stromu či sloupu postačí 1–2 kusy. Nároky: Snese slunce i polostín. Na půdu nenáročný, ideální jsou běžné zahradní půdy. Nenamrzá, výborně snáší městské prostředí.
Zajímavosti: Plody jsou jedovaté. Nevysazujte jej k mladým oslabeným stromům, patří mezi „škrtiče“ a zcela by je zahubil.
|
Kalina obecná (Viburnum opulus) Domácí keř vysoký 3–4 m s pěknými světle zelenými listy (na podzim krásně červenají). Květy uspořádané do velkých plochých květenství se objevují v květnu až červnu.
Okrasné plody: Korálově červené peckovičky přetrvávají na keři po celou zimu. Po dozrání nejsou jedovaté, existují recepty na želé.
Použití: Uplatní se jako solitéra nebo v přírodním živém plotě.
Počet rostlin při výsadbě:
1 ks/m², pro živé ploty 2 ks/m. Nároky: Hlinité půdy s dostatkem vláhy. V suchých podmínkách má malé přírůstky, neprospívá a napadají ji mšice.
Doba řezu: Tvorbu nových výhonů podpoříte odstraněním přestárlých větví brzy zjara.
Zajímavosti: Zajímavá kulovitá květenství má kultivar ’Roseum’. Ostatní kaliny včetně stálezelených mají také zajímavé plody.
|
Svída bílá
(Cornus alba) Široce rozložitý keř je vysoký až 3 m, mladé výhony jsou lesklé a zabarvené do červena. Kvete nenápadně bíle.
Plod: Peckovičky velikosti hrášku,
bílé s modravým nádechem.
Použití: Do větších zahrad jako volně rostoucí solitéra, případně do živého plotu.
Počet rostlin při výsadbě: Živý plot 2,5 ks/m, ve skupině 1–2 ks/m².
Nároky: Snáší slunce i polostín, nenáročná na půdu.
Doba řezu: Stejná jako u dřínu. V menších zahradách je třeba radikální řez, aby se větve nepokládaly a nezakořeňovaly.
Zajímavosti: Červené výhony a bílé plody se dobře odrážejí od tmavého pozadí jehličnanů nebo stálezelených listnáčů. Existují pestrolisté odrůdy se žlutými či bílými skvrnami.
|
Cesmína ostrolistá
(Ilex aquifolium)
Stálezelená dřevina keřovitého nebo stromovitého vzrůstu má řadu druhů a odrůd. Tuhé listy jsou lesklé a na zubatých okrajích ostnité. Květy
jsou nenápadné.
Plod: Kulaté lesklé červené peckovičky zůstávají na větvích až do pozdního jara.
Použití: Překrásná solitéra, výborná ve skupině s jehličnany. Cesmína je zejména v Anglii a Americe symbolem Vánoc – jako u nás jmelí. Často se používá ve vazačství, ale pro domácí dekorace se hodí jen krátkodobě: plody v teple rychle černají.
Nároky: Půdy mírně vlhké, těžší, živné. Chráněné stanoviště, polostín. V zimním období se doporučuje přikrývka spodní části rostliny.
Doba řezu: Řežte pouze v případě nutnosti. Po řezu méně plodí. Řez ale snáší dobře.
Zajímavosti: Celá rostlina je jedovatá, 20–30 plodů je smrtelná dávka. Již dvě bobule způsobují zvracení a průjmy.
|
Dřezovec trojtrnný
(Gleditsia tricanthos)
Vzdušný rozložitý strom dosahuje výšky až 30 m. Na kmeni a větvích vyrůstají až 20 cm dlouhé trny. Listy jsou sudozpeřené, světle zelené barvy. Kvete nenápadně.
Okrasné plody: Dlouhé (až 20 cm) pokroucené zploštělé lusky mají hnědofialovou barvu.
Použití: Do větších zahrad, před domy.
Nároky: Teplomilná dřevina náročná na světlo, nenáročná na půdu.
Zajímavosti: Existuje beztrnný kultivar ‘Inermis’, žluté olistění má třeba kultivar ‘Skyline’
|
Brslen zploštělý
(Euonymus planipes)
Středně velký keř dorůstá 3–4 m, má zajímavé úzké a podlouhlé, buku podobné pupeny červenohnědé barvy. Květ je nenápadný zelenožlutý, objevuje se v květnu. Listy mají na podzim nádhernou rudou barvu.
Plod: Pětihranné tobolky červené barvy visí na dlouhých stopkách: po otevření z nich vykukují oranžová, velmi jedovatá semena.
Použití: Nádherná solitéra
Počet rostlin při výsadbě: 1ks/m²
Nároky: Vyžaduje vlhčí půdy a polostín, plné slunce toleruje pouze na dostatečně vlhké půdě, je mrazuvzdorný.
Doba řezu: V předjaří se odstraňují nemocné a přestárlé větve.
Zajímavosti: Celá rostlina je jedovatá, pouhých 36 plodů je smrtelná dávka pro dospělého člověka. Brslen evropský (Euonymus europaeus) a E. alatus mají podobně atraktivní, rovněž jedovaté plody.
|
Růže šípková
(Rosa canina) Trnitý keř vysoký 2–3 m má známé bílo-růžové květy (květen–červenec), listy mají tmavě zelenou barvu s modrým nádechem.
Okrasné plody: Šípky mají oválný tvar a červenooranžovou barvu.
Použití: Běžný domácí druh se hodí především do přírodních zahrad, ale vynikne i v městské zahradě.
Počet rostlin při výsadbě: 5 ks/m²
Nároky: Nenáročná, mrazuvzdorná, snáší i sluneční úžeh či polostín. Ideální je hluboká, spíše sušší a na živiny bohatá zahradní zemina s neutrální reakcí, ale poroste téměř kdekoli.
Doba řezu: Předjaří, léto, jen v případě nutnosti.
Zajímavosti: Na podnože šípkových růží se nejčastěji roubují ušlechtilé růže.
|
Růže svraskalá
(Rosa rugosa) Nižší, hustě trnitý keř je vysoký
1,5 m a hodně odnožuje. Nápadné květy zdobí keře od června do října, zdravé listy mají zvláštní lesklý a svraskalý povrch. Na podzim se barví dožluta.
Okrasné plody: Velké zploštělé šípky jsou na keřích v hojném počtu.
Použití: Velmi odolná dřevina snáší zasolení, vítr, sucho, zaplavení vodou i mráz, proto ji můžete vysadit na extrémní stanoviště: na střešní zahrady, do nádob, do vysýchavých míst.
Počet rostlin při výsadbě: Ve skupinové výsadbě 5 ks/m², živé ploty 4 ks/m.
Nároky: Bohatě kvete a plodí na slunci. Na půdu a vlhkost zcela nenáročná.
Doba řezu: Předjaří, léto, jen v případě nutnosti.
Zajímavosti: Po poškození znovu obráží, odolná vůči chorobám a škůdcům.
|
Mahónie cesmínolistá
(Mahonia aquifolium)
Stálezelená podrostová invazní dřevina vysoká asi 1 m má tmavě zelené ostnité listy. Kvete nápadně žlutě začátkem dubna.
Okrasné plody: Modré ojíněné bobule.
Použití: Používá se jako podrostový a výplňový keř. Lze z ní vypěstovat nízký živý plot.
Počet rostlin při výsadbě: Ve skupinové výsadbě 5 ks/m², pro živé ploty 5 ks/m.
Nároky: Nenáročná na půdy, snáší slunce i stín.
Doba řezu: Po odkvětu, ovšem jen pokud je to nutné, protože řezem ztrácí plody.
Zajímavosti: Má žluté dřevo. Plody jsou před dozráním jedovaté, po dozrání ne, ale běžně se nekonzumují. Zbytek rostliny je jedovatý.
|
Rakytník řešetlákový
(Hippophäe rhamnoides) Malý stromek nebo velký vzpřímeně rostoucí keř s trnitými výhony. Čárkovité listy mají šedou barvu. Květy jsou nevýrazné. Rostlina je dvoudomá
(samčí a samičí).
Okrasné plody: Výrazné oranžové peckovičky nakyslé chuti dozrávají koncem září na mladých větvičkách. Sbírají se pro vysoký obsah vitamínu C. Sklizeň je problematická, protože peckovičky nejdou oddělit od výhonu a snadno praskají.
Použití: Díky velké otužilosti může růst téměř kdekoli, snáší i silné zasolení.
Počet rostlin při výsadbě: Pro přírodní živý plot 1,5 ks/m, jinak 1 ks/m²
Nároky: Slunečné polohy s provzdušněnou i suchou půdou. Snese zasolení. Může namrzat,
ale výborně regeneruje.
Doba řezu: Protože rakytník plodí na mladých výhonech, je třeba během zimy vyřezat nemocné a suché větve.
Zajímavosti: Za deštivého počasí se obsah vitamínu C velmi rychle snižuje.
|
Pámelník bílý
(Symphoricarpos albus)
Dětmi oblíbený keř dosahuje výšky 2 m. Listy jsou na větvičkách vstřícně postavené. Mají světlou barvu. Květy
jsou drobné růžové.
Plod: Kulaté bílé bobule v malých hroznech při sešlápnutí hlasitě praskají. Jsou mírně jedovaté, ale i přesto v zimě lákají nespočet ptáků.
Použití: Pro jeho velikou skromnost a nenáročnost jej můžete využít jako podrostovou dřevinu vysokých stromů nebo živý plot, zpevní svah.
Počet rostlin při výsadbě: Ve skupinové výsadbě 4–5 ks/m², pro živé ploty 4 ks/m.
Nároky: Velmi nenáročný.
Doba řezu: V předjaří či v pozdním létě. Keř silně odnožuje a je nutné jej pravidelně prořeďovat.
Zajímavosti: Pámelník bílý výrazně odnožuje. Méně bujný
je pámelník Chenaultův (Symphoricarpos x chenaultii). Jeho kultivar ‘Hancock’ je
cenná půdopokryvná dřevina s drobnějšími nafialovělými bobulemi.
|
Tis červenoplodý
(Taxus baccata) Elegantní jehličnaté tisy pěstované ze semen mají kuželovitý tvar koruny (výška 15 m), z řízků se pěstují rozložité keře. Jehlice jsou na vrchní straně tmavé, na spodní světle zelené. Rostliny jsou dvoudomé. Květy jsou drobné žluté,
pyl způsobuje alergie.
Okrasné plody: Jasně červený dužnatý obal bobulovitého míšku je jedinou nejedovatou částí rostliny, chutná sladce a láká ptáky. Jedovaté semeno prochází jejich trávicím traktem bez poškození.
Použití: Tis je vynikající podrostovou dřevinou i do poměrně hodně zastíněných míst, je ceněný pro ušlechtilou zelenou barvu. Dokonalý jehličnatý živý plot může být jedině z tisů.
Počet rostlin při výsadbě:
1 ks/m², pro živé ploty 3 ks/m. Nároky: Vyžaduje vápenité, živné, hluboké půdy. Výborně snáší polostín, slunci se snadno přizpůsobí v lepších vlhkostních podmínkách, stín toleruje.
Doba řezu: Výborně snáší hluboký zmlazovací řez v předjaří. V průběhu srpna se provádí tvarovací řez.
Zajímavosti: Tisy dosahují vysokého stáří, památné stromy jsou přes tisíc let staré.
V České republice je státem chráněný.
|